Osobnost na hřiště i do kabiny získal prostějovský fotbalový klub v podobně Martina Šindeláře. Ostřílený obránce s velkými zkušenostmi z nejvyšší soutěže to ukazuje od začátku sezony, kdy svými výkony pomohl k zisku dvou bodů po bezbrankových výsledcích. „Rozhodně jsem si nepřišel nějak zahrát. Máme své ambice, to je důležité. Pořád mám v sobě chuť se posouvat,“ říká třiatřicetiletý stoper.

Váš příchod byl trošku nečekaný. Byl jste s prostějovským vedením v kontaktu delší dobu, nebo šlo přímočaré a krátké jednání? „Jednoznačně šlo o druhou variantu. S rodinou jsme už byli sbalení a vraceli se zpět na Slovensko. Ale pak se ozval s nabídkou Prostějov, dal mi brouka do hlavy a s rodinou se rozhodli, že zůstaneme doma.“

Hrála roli skutečnost, že to z Olomouce kde bydlíte, máte vlastně přes kopec? „Byla to jedna z věcí, která byla zajímavá. Musím říct, že ze Slovenska jsem měl velice seriózní nabídku. Nakonec jsem se jim omluvil, pochopili, že je pro nás zajímavé zůstat doma.“

Přišel jste až v průběhu přípravy. Nebyla to velká komplikace? „Z toho jsem byl trošku nešťastný. Poprvé v kariéře se mi stalo, že jsem na začátku přípravy nevěděl, kde budu hrát. Navíc na konci minulé sezony mě postihlo menší zranění, takže jsem z toho trošku vypadl. Připravoval jsem se individuálně, to je něco jiného. Jsem rád, že mi Prostějov umožnil trénovat s týmem, i když ještě nebylo nic podepsáno. To už máme za sebou, teď už bude vše v pořádku. Ještě musím nějaké dávky dohnat, to zvládnu.“

Prostějov se v posledních dvou sezonách pokaždé zachraňoval až v posledním zápasem. Napadlo vás to, když jste přemýšlel o nabídce? „To vůbec ne. Fotbal je všeobecně těžký. Je jedno, jestli hrajete o titul, postup nebo záchranu. Pro mě bylo důležité, že Prostějov má své ambice. Nechtěl bych, aby si někdo říkal, že mám nějaké roky a jdu kariéru jenom dohrát. Chci mít ambice, pořád se posouvat. Mezi mladými kluky, kteří to chtějí někam dotáhnout.“

Je o vás známo, že nenávidíte porážky, a když se nedaří, umíte si v kabině vzít slovo a být hodně hlasitý. Bude to platit i v novém angažmá? „Už jsem se uklidnil a moc nekřičím. Spíš je to teď takové otcovské povzbuzení. Kluci jsou šikovní, ale fotbal je takový, že vždy nepřináší jen radost. Pak je třeba říct, že je nutné dál věřit, nepřestat makat a nevěšet hlavy dolů.“

Budou mladí hráči brát rady od zkušenějšího spoluhráče? „Z toho, co jsem stačil poznat, nebude problém. Kluci jsou pracovití a pokorní. Jsem rád, že mě přijali, nebojí se udělat si ze mě srandu, tak to má být. Na hřišti jsme si všichni rovni, tak se věk nebo zkušenosti nepočítají.“